V roce 1867 Georg Mortimer Pullman zařadil v Americe do vlaku první restaurační vůz (jménem Delmonico). V Evropě tak učinil po něm Georges Lambert Casimir Nagelmackers; posléze vznikla první evropská cateringová společnost Compagnie Internationale des Wagons Lits, která sice od svého vzniku v roce 1872 poskytovala zejména ubytovací služby v lůžkových vozech, ale jejich součástí byla i nabídka občerstvení. (V roce 1916 tato společnost ztratila monopol vznikem německé společnosti Mitropa.)

Následný (dlouhodobý) vývoj restauračních vozů byl však plný zvratů a dal by se s trochou zjednodušení charakterizovat od honosných grandhotelů na kolejích (období 20. - 30. let minulého století) přes jednoduché a rychlé občerstvení typu Quick-Pick (70. - 80. léta minulého století), pro nějž jsou typické bufety s umělohmotným nádobím (ev. s hliníkovým nádobím) až po návrat ke komfortu; pravda, střídmému a účelnému, jehož symbolem jsou bistra (od 90. let minulého století do současnosti).

Tato závěrečná etapa je výsledkem ekonomického a gastronomického kompromisu. Ten je způsoben vysokými náklady na provoz restauračních vozů (materiálními i personálními), jakož i vysokou cestovní rychlostí soudobých vlaků ve vyspělých železnicích, která trochu odsunula do pozadí potřebu dlouhých pobytů cestujících v restauračních vozech. Místo toho soupravou projíždí mobilbar, cestující dostávají nabídku konzumace předem připraveného jídla přímo na místo (se všemi výhodami a nevýhodami s tím souvisejícími) a pouze na ty nejskalnější konzervativce čeká (někdy) pár míst ve voze s barovým oddílem, chabou to náhradou za poctivé restaurační vozy. Doba informatická se projevuje i zde a tak se dá konzumace objednat již před nástupem do vlaku s určením jejího obsahu, rozsahu a místa ve vlaku pro donášku.

Netýká se to však níže uvedených zážitkových vlaků, které patří k těm, u kterých gastronomie na jejich palubě je jejich důležitým, ne-li přímo zásadním charakteristickým znakem.

En 1867, Georg Mortimer Pullman place la première voiture-restaurant (nommé Delmonico) en Amérique. En Europe, il est suivi par Georges Lambert Casimir Nagelmackers ; ensuite, la première entreprise de restauration européenne Compagnie Internationale des Wagons Lits entre en scène. Depuis sa création en 1872 elle fournissait principalement des services d'hébergement dans ses wagons-lits, mais ses services comprenaient également le service de restauration. (En 1916, cette société a perdu son monopole en raison de la fondation de la société allemande Mitropa).

Le développement conséquent (à long terme) de voiture-restaurant a cependant été marqué par nombreux tournants. Ce développement peut être caractérisé, plus simplement, par une échelle des magnifiques grand hôtels aux railles des années 1930 jusqu'au restauration-minute Quick-Pick des années 70-80 du siècle dernier, propre de la vaisselle en plastique (éventuellement en aluminium). Depuis les années 90 jusqu'au présent nous retrouvons notre confort ; vrai, modéré et déterminé, dont le symbole est le bistro.

Cette dernière étape, ça veut dire depuis les années 90, est le résultat d'un compromis économique et gastronomique. Cela est dû aux couts élevés (matériels et personnels) du service des wagons-restaurants, même qu'à vitesse de déplacement élevée des trains modernes sur les chemins de fer avancés qui a un peu relégué le besoin de longs séjours des voyageurs dans les wagons-restaurants au second plan. Au lieu de cela, le bar mobile passe dans la rame. Les passagers reçoivent le menu de repas prêts à consommer directement sur place (avec les avantages et les inconvénients s'y rapportant). Seuls les conservateurs les plus intransigeants trouvent (parfois) quelques sièges dans un wagon-bar, une compensation faible de bonne voiture-restaurant. Age de l'informatique se manifeste même dans le cas des trains. Vous pouvez donc commander votre consommation avant de monter au bord du train, en déterminant son contenu, sa taille et la place sur le train pour la livraison.

Cependant, tout ça ne s'applique pas aux trains d'expérience indiqués cidessous, qui appartiennent à ceux dont la gastronomie à leur bord est leur caractéristique essentielle. 

In 1867 Georg Mortimer Pullman has attached in America a first dining car to a train (called Delmonico). In Europe Georges Lambert Casimir Nagelmackers followed his idea; later on, the first european catering company was established, called Compagnie Internationale des Wagons Lits. Since its inception in 1872 it provided services of the sleeping cars in the first place, however their service included refreshment as well. (Later in 1916 this company lost its monopoly when the german company Mitropa was established.)

The upcoming (long-term) history of the dining cars was, however, very turbulent and it could be characterised in a simplified way as an evolution from the luxurious grand-hotels on rail (in the period of 1920s to 1930s), to simple and fast refreshment service of the type Quick-Pick (in 1970s to 1980s), which is typical with buffets and plastic dishware (or alternatively with aluminium dishware), to a comeback of the comfort service; to tell the truth, this time more humble and to the purpose, typical with bistro cars (beginning with 1990s until present).

This final stage is a result of an economic and gastronomic trade-off. This is induced by high costs of operating the dining cars (both material and personnel costs), and as well by high travel speed of the state-of-the-art train services of the modern railways, which has set the need of a longer stay in the dining car a bit into the background. Instead of that, a trolley service is provided in the trainset, the passengers are offered to consume ready-made meals right on their seat (with all benefits and downsides of such a solution), and only the few most conservative passengers are offered a few places in the coach with a bar compartment, which represents a rather poor substitute for a full-fledged dining car. The digital age reflects here as well and therefore it allows ordering your meal even before boarding the train, specifying its type, scope, and place to be delivered in the train.

This does not apply, however, to the experience trains mentioned below, whose board gastronomy is an important, if not right crucial characteristic.